Pegmatit “U tří pramenů”
Uveřejněno v časopisu Minerál 2/2014
Vychutnejte si první report i s videi z kopání dutinového pegmatitu na Vysočině…
V časopisu Minerál jsem záměrně neuvedl lokalitu, protože jsem měl kolem ještě vytipovaných několik žil a hlavně pegmatit, který zde popisuji jsem nemohl kvůli spodní vodě dokopat. Čož se mi podařilo během následujícího suchého léta. Lokalita tedy spadá do katastru obce Bohdalec.
V létě roku 2013, když bylo v Brně k nevydržení a pegmatitová sezóna byla ještě hodně vzdálena, jsem se rozhodl, že vyrazím na Vysočinu, kouknu na borůvky, houby a třeba během procházky “zavadím o nějakou tu záhnědu či turmalín trčící ze země”, nebo spíš jsem si to takhle alespoň přál. Když jsem dorazil kolem 7 hod ráno na Vysočinu, slunce už svítilo, na nebi ani mráček a bylo jasné, že bude pěkný hic. Nabalil jsem batoh a vyrazil na procházku. Borůvky byly povětšinou ještě zelené a hub zrovna taky moc nebylo, tak jsem se rozhodl, že se podívám raději po nějakých těch záhnědách či turmalínech. Vyrazil jsem tedy na místa, kde bylo již v minulosti několik dutinových pegmatitů vykopáno, odtud jsem se vypravil na průzkum, kam mě nohy nesly. Chodil jsem sem a tam a nikde nic, až najednou vidím kousek živce a dokonce i část krystalu malé záhnědy. Zbystřil jsem a začal hledat, odkud by to asi tak mohlo být. Po pár sondách jsem narazil na rozsyp pegmatitové žíly, zaradoval se a začal kopat. Napřed se objevovaly jen úlomky krásných kouřových záhněd. Jediné co mne znepokojovalo, že poblíž byla bažina, což nasvědčovalo, že spodní voda nebude moc hluboko (ale o tom až za chvíli). Všechny kousky jsem začal pečlivě vybírat, po chvíli na mne vykouklo několik celých malých krystalů záhněd. To mě navnadilo a začal jsem opatrně kopat dál. Stále to byl neurčitý rozsyp, který se rozprostíral v celém profilu díry. Pak se v rozsypu ukázala další malá plocha záhnědy, ale když jsem začal opatrně očišťovat další část, zatajil se mi dech, protože ploška stále nekončila. Nakonec na mě vykoukla první krásná 15 cm velká oboustranně ukončená záhněda. Následně jsem rozšířil díru a začal kopat dále, ale nic… Začal jsem přemýšlet, kde je chyba… Tak jsem opět pomalé prohlížení vyměnil za kopání rýčem a začal díru zahlubovat. Když jsem byl zhruba v 70 centimetrech, jílovitý “písek” s rozvětralým pegmatitem, který zde tvořil materiál rozsypu, začal být značně vlhký. Po začištění díry jsem v rohu kopnul hlouběji a ozval se skřípavý zvuk, který většinou neznačí nic dobrého. Povětšinou to znamená, že se člověk trefil do toho nejhezčího krystalu a upravil mu špičku, či plochu, aby náhodou nebyl až moc dokonalý. Naštěstí to byl kus křemenného jádra, který když jsem obnažil a otočil, tak jsem se nestačil divit. Ukázala se plocha cca 10 x 15 cm velká, porostlá úžasnými lesklými kouřovými hypoparalelními záhnědami a bylo jasné, že kopu správně. Následně se začaly ukazovat další a další krystaly. Připadal jsem si jako v pohádce, bohužel se taky s dalšími krystaly ukázala voda, která mi značně znepříjemňovala další kopání. Slunce pomalu začalo mizet za horizontem, tak jsem zabalil nálezy, odnosil je do auta a vyrazil domů. Nemohl jsem se dočkat dalšího dne.
Druhý den jsem došel k díře a k mému překvapení tam bylo asi 150 litrů vody. Dal jsem si tedy jako ranní rozcvičku „kýblování“, které mě bohužel pronásledovalo až do konce kopání. Rozsyp se také změnil v primární rozpadlou pegmatitovou žílu, ze které začala přímo tryskat voda, proto název U tří pramenů – po jednom pramenu z každé strany pegmatitové žíly. A aby toho nebylo málo, jeden vydatný pramínek přímo z ruly. Voda měla velkou výhodu, že jsem záhnědy mohl hned umývat i promývat pegmatitovou drť a vybírat z ní menší záhnědy. Velkým a zásadním problémem byl ale neustálý přítok. Ze začátku to ještě šlo zvládnout, 2 kýble za 8 minut (cca 20l), ale s postupným zahlubováním se přítok zvyšoval. Pak už jsem ani nevěděl, co mám dělat dřív, jestli tahat záhnědy nebo kýblovat vodu, abych se tam neutopil.
Pegmatit jsem kopal během třech víkendů a pokaždé když jsem dorazil, tak bylo v díře tolik vody, že než jsem ji vykýbloval, tak jsem byl rád, že jsem. Představte si kýblovat ze 180 cm cca kubík vody. Každý den strávený na tomto pegmatitu byl ale odměněn krásnými hypoparalelními záhnědami a i přes útrapy s vodou budu na celou akci navždy vzpomínat, protože patří mezi moje nejlepší kamenářské akce.
Zajímavostí bylo, že dutina neobsahovala ani jeden turmalín a obsahovala výlučně dvougenerační záhnědy jak volné krystaly, tak drúzy. Velkou část tvořily vzorky hypoparalelních nárustů na křemenném jádru staršího křemene, nebo na částech křemenného jádra ze kterého se část zbortila do dutiny a následně byly tyto úlomky obrůstány druhou generací (během vývoje pegmatitu). Větší záhnědy dosahovaly průměrně 15 cm, největší záhněda dosahovala skoro 30 cm. Samotná první generace záhněd byla nalezena pouze ve dvou menších exemplářích a to v podobě volného krystalu do 8 cm a jedné drúzy 10 x 12 cm, částečně už ale porostlé druhou generací. První generace záhněd má vrostlé drobné inkluze anatasu. Největší objevený shluk drobných krystalů anatasu dosahuje 5 mm. Anatas také narůstal na prvogenerační krystaly záhněd, bohužel se žádný nedochoval. Vzácně jsem v živcích objevil zarostlé plochy s kovově lesklým minerálem, podobným ilmenitu.
Na závěr bych snad jen dodal, že Vysočina už vydala mnoho pokladů, ale mnoho jich jistě ještě skrývá. Nezbývá než hledat, protože i přes slova většiny pegmatitářů: „tady už je všechno vykopané“, zde stále čekají další poklady. A nezapomenout na to nejdůležitější, kdo hledá, ten najde.
Snad bych ještě uvedl, že jeden asociální jedinec, který na Vysočině kope pegmatity hlavně kolem obce Bory (iniciály Š. K. aka Krysa), způsobil v roce 2015 v Bohdalci sběratelům velké nepříjemnosti jelikož kopal v místním lese a zcela zbytečně se pohádal s místním vedením obce. Takže bych chtěl tímto varovat všechny šutráky. Pokud by někoho zajímaly detaily, tak mi napište mail a rád vám podrobnosti napíšu.
