Žíla s hypoparalelními krystaly záhněd a křišťálu u Olší nad Oslavou
Krystaly záhněd a křišťálu a jejich srostlice
To jsem si tak vyrazil v půlce listopadu opět na Vysočinu a cestou jsem se rozhodl zkontrolovat pole kolem Olší. Nad Tišnovem začala být na stromech jinovatka a pěkně to bylo vidět již na kopci Květnice, který byl cca od půlky nahoru celý ojíněný. Holt Vysočina je drsný kraj a tak příjemně jako kolem Brna tam určitě nebude… Když jsem dorazil na místo přivítala mě zamrzlá krajina a ještě foukal i pěkný severák. Převlíkání bylo opravdu výživné. Vzal jsem věci a vyrazil na pole, kde jsem před několika roky našel celkem pěknou menší dutinu. Po hodině procházení po poli nikde ani úlomek. Jako kdyby místo od úlomků pegmatitu někdo kompletně vyluxoval. Kdybych tam tehdy pegmatit nevykopal, nevěřil bych, že tu vůbec nějaké pegmatity jsou a to tam tehdy bylo úlomků spousty.
Mezitím se trochu oteplilo a jinovatka z pole trochu slezla. Vyrazil jsem tedy úplně dozadu, kde se pole trochu svažuje. Po chvíli chození mě zaujal flek, kde byly úlomky živce a muskovitu a hlavně dva úlomky záhněd. Kopnul jsem tedy a po chvíli sondování našel menší pegmatitovou žílu ne příliš vábného vzhledu. Vykopal jsem na ní větší díru a začal žílu rozebírat… Po chvíli jsem se prokopal do již překopaného. Někdo nejspíš žílu taky našel ale po chvíli kopání to naštěstí vzdal. Holt asi se mu taky nelíbila jako mě. Stále to vůbec nevypadalo, až pak nejednou u křemenného jádra vypadl kus křemene s hypoparalelně narostlým krystalem kouřové záhnědy. To mi dodalo energii a nadšeně pokračoval. Vypadly další dva krystaly a dál nic… Postupně začal pegmatit vykliňovat a navazovala na něj mírně ukloněná poloha s jílem, drtí nevábného pegmatitu a kusy křemene… Po chvíli pegmatitová drť skončila úplně a zůstaly jen úlomky křemene. Po krystalu nebo nějakém kousku záhnědy ani ťuk…
Už jsem to pomalu začal vzdávat ale řekl jsem si, že ještě zkusím podkopat stěnu ve směru polohy s jílem a pak díru zahážu. Při zhruba pátém kopnutí takový ten škaredý zvuk, jako když jste právě skalpovali krystal záhnědy… A ono fakt, trefa přímo do černého! Tedy hnědého… krystalu krásné hypoparalelní záhnědy. Prostě z ničeho nic uprostřed dutinového jílu mezi rulou krystal… To mě opět celkem vzpružilo a začal jsem zvětšovat díru tímto směrem. A ono opravdu to tam začalo! Tahal jsem jeden krystal za druhým a byl v té úžasné euforii. Byly to krásné hypoparalelní krystaly a v horní části byly krystaly v klasickém vývoji až téměř křišťály. Vzhledem ke krátkému dni se po chvíli začalo již smrákat. Dobral jsem co šlo a díru zaházel.
Následující víkend jsem byl domluven s kamarádem a jeho kolegou, že je vezmu na Vysočinu. Tak jsem si řekl, že bych je mohl vzít na dokopání. Sešli jsme se tedy v sobotu ráno na místě a vyrazili kopat. Počasí bylo oproti minulému víkendu příjemné. Vykopali jsme díru v předpokládaném směru polohy a opravdu záhnědy pokračovaly, tak jsem se opět zaradoval i kamarádi a na střídačku jsme se šťárali v jílu a tahaly krystaly i když už tak velké krystaly jako byly v první díře tu chyběly.
Kamarádi byli celkově spokojení, že si zakopali a i jsme něco našli. Na závěr, při zahazování díry jsem si šel odskočit a cestou našel v ornici pěkný 10 cm krystal, koukal jsem já i kamarádi. Prostě krásné zakončení společné šutrácké výpravy 🙂
V této oblasti mě opravdu tak pěkné hypoparalelní krystaly mile překvapily. Prostě příroda je nevyzpytatelná.
Fotogalerie lokality:
Fotogalerie vzorků:
